Více zemí, méně rizika. Jak čeští podnikatelé chrání rodinný majetek

Zdroj: Investiční web

České podnikatelské rodiny stále častěji řeší, jak rozložit majetek mezi více zemí a jurisdikcí. Takzvaný plán B už není krizovým scénářem pro mimořádné situace, ale běžnou součástí správy bohatství. Proč už nestačí přemýšlet jen o tom, kolik majetku člověk má, ale také o tom, kde ho drží? Zeptali jsme se Filipa Čabarta z ONE FAMILY OFFICE.

Proč se mezi movitými rodinami stále častěji mluví o takzvaném plánu B?

Plán B není o útěku ani o krizovém scénáři, kdy si člověk koupí byt ve Španělsku a čeká, až nastane problém. Ve skutečnosti jde spíše o dlouhodobou diverzifikaci rizik a promyšlené rozložení rodinného majetku mezi více zemí a jurisdikcí. Vedle zahraničních investic řeší české podnikatelské rodiny stále častěji také děti studující nebo žijící v cizině, zahraniční akvizice či podnikání mimo Českou republiku. S tím přirozeně přichází potřeba uvažovat o majetku v širším mezinárodním kontextu.

Akcelerovala válka na Ukrajině zájem o toto téma?

Určitě ano. Movité rodiny o diverzifikaci majetku a různých krizových scénářích přemýšlely už před válkou, konflikt na Ukrajině ale celý proces výrazně urychlil. Jakmile podobnou událost vidíte „za rohem“, začne být plánování alternativních scénářů mnohem konkrétnější. Rizikem přitom nejsou pouze válečné konflikty. Stejně významné mohou být daňové změny, regulatorní zásahy nebo ekonomická nestabilita. I proto plán B nevnímáme jako reakci na jednu konkrétní hrozbu, ale jako dlouhodobou strategii práce s majetkem napříč různými zeměmi.

Pro koho dává tento přístup smysl?

Před pár lety se podobné strategie řešily hlavně u rodin s majetkem v řádu desítek milionů eur. Teď podle nás dává plán B smysl už od zhruba pěti milionů eur a hranice bude pravděpodobně dále klesat. Nejde přitom o budování bunkru na Novém Zélandu ani přípravu na apokalypsu. Klíčové není jen množství majetku, ale také jeho struktura. Jakmile je rozprostřený mezi více zemí nebo je rodina mezinárodně propojená, začíná dávat smysl přemýšlet o tom, jak jednotlivá rizika vyvažovat. Základní princip je jednoduchý – nespoléhat na jednu zemi ani na jeden scénář vývoje.

Jaké chyby dělají movité rodiny při vytváření takového plánu nejčastěji?

Největší chybou je čekat, až krize skutečně přijde. Ve chvíli, kdy potřebujete jednat rychle, už bývá pozdě. Ať jde o geopolitický konflikt, bankovní krizi nebo regulatorní zásah, kvalitní záložní plán musí vznikat s předstihem. Druhou častou chybou je podcenění celé struktury. Mnoho lidí si myslí, že stačí koupit apartmán v zahraničí, založit účet nebo vlastnit jednu zahraniční firmu. Zavádějící je také představa, že plán B znamená útěk do daňového ráje. Dnes jde především o co nejlepší diverzifikaci rizik, ne o daňovou optimalizaci.

Existuje nějaká ideální země pro plán B, nebo je to individuální?

Jedna univerzální destinace neexistuje. Záleží na tom, kde rodina žije, podniká a investuje a kde má rozložený majetek. Důležitější, než konkrétní země je samotná struktura plánu. Ten by měl stát na čtyřech pilířích – finančním, právním, daňovém a praktickém. Rodina musí mít například přístup k likviditě, vyřešený pobytový status, promyšlené právní a daňové dopady i praktické fungování v nové jurisdikci.

Jak dlouho trvá vybudovat funkční záložní variantu pro život?

Záleží na rozsahu. Pokud chce rodina získat právo dlouhodobě žít v jiné zemi, vybudovat tam finanční zázemí a připravit strukturu pro správu majetku, nebavíme se o týdnech, ale spíše o měsících. Právě proto by plán B neměl vznikat ve chvíli, kdy už krize probíhá. Mnohem efektivnější je budovat ho postupně. Rodina si vytváří zahraniční finanční zázemí, navazuje vztahy s bankami a postupně převádí část majetku jinam. Jde o dlouhodobý proces, který dává větší flexibilitu i klid v případě nečekaného vývoje.

Stává se plán B standardní součástí wealth managementu?

Ve světě určitě ano. U mezinárodních podnikatelských rodin je plán B a geografická diverzifikace majetku už dlouho běžnou součástí správy bohatství. V Česku jsme v tomto směru zatím o něco pozadu. Většina zdejších podnikatelů představuje první generaci, která majetek vybudovala a bývá stále velice úzce spojená s domácím byznysem i jednou lokalitou. Jak ale postupně české rodiny expandují do zahraničí a jejich majetek se internacionalizuje, stává se plán B stále přirozenější součástí moderní správy rodinného bohatství. Plán B je nový fenomén, který řešíme v tomto roce pro desítky bonitních Čechů a Slováků.

Jak velkou roli hraje generační výměna českých podnikatelů?

Velkou. Právě teď se nacházíme v období, kdy řada porevolučních podnikatelů řeší odchod z aktivního řízení firem. Někteří předávají podniky další generaci, jiní profesionálnímu managementu, další firmu prodávají. Tím se zároveň mění i struktura jejich majetku a přicházejí otázky, kam kapitál alokovat, jak ho chránit a kde je vlastně bezpečno.

A kde je tedy bezpečno?

Na to neexistuje jednoduchá odpověď. Stejně jako u investování není cílem najít jednu dokonalou zemi. Smyslem je rozumně rozložit majetek mezi více zemí a typů aktiv, protože tím se riziko výrazně snižuje.

Jsou české podnikatelské rodiny z pohledu diverzifikace majetku něčím specifické?

Typickým českým scénářem je vysoká koncentrace majetku ve vlastním podnikání a v nemovitostech. Pro řadu podnikatelů je firma stále hlavním zdrojem bohatství a vše, co vydělají, často investují do nemovitostí. Právě proto bývá součástí plánování i otázka, zda je majetek rozdělený dostatečně rozumně z pohledu regionů i jednotlivých tříd aktiv.

Vidíte v tomto směru posun u mladší generace?

Jednoznačně. Je otevřenější akciovým trhům i dalším investičním nástrojům a obecně přemýšlí o diverzifikaci mnohem více než generace zakladatelů.

Dohánějí české podnikatelské rodiny zahraničí, nebo už přemýšlejí stejně jako jejich západní protějšky?

Myslím si, že jsme tomu velice blízko. Samozřejmě se těžko dohánějí rodiny, které podobné otázky řeší čtvrtou nebo pátou generaci. Zároveň ale vidíme poměrně rychlý posun. Jak český kapitál expanduje do zahraničí, přirozeně roste i potřeba přemýšlet o majetku v globálním kontextu. Změna je podle mě natolik rychlá, že zkušenosti, které západní rodiny sbíraly po generace, budou Češi získávat výrazně rychleji.

Máte příklad z praxe, který podle vás dobře ukazuje, jak může plán B fungovat?

Vybavuje se mi jedna podnikatelská rodina, jejíž zakladatelé po sedmdesátce prodali velice úspěšný byznys. Do té doby měli prakticky všechen majetek navázaný na jednu firmu a většinu peněz průběžně reinvestovali zpět do podnikání. Najednou ale museli řešit úplně nové otázky – jak majetek rozdělit, jak ho předat další generaci, jak nastavit pravidla pro rodinu a jak investovat v Česku i v zahraničí. Během dvou až tří let se jim podařilo přejít z role aktivních podnikatelů do role investorů s globálně diverzifikovaným majetkem. Teď fungují úplně jinak než dříve. Hodně cestují, mají přístup ke svému majetku odkudkoli na světě a o investicích přemýšlejí dlouhodobě v mezigeneračním horizontu. Podobné příběhy ukazují, že ani po desítkách let v podnikání není pozdě změnit způsob, jakým člověk spravuje svůj majetek.

Co byste poradil podnikateli, který podobné otázky zatím vůbec neřeší?

Měl by začít přemýšlet o svém majetku globálně, nejen optikou České republiky. Důležité není jen to, kolik majetku člověk má, ale také to, kde ho drží, jak je rozložený a jaká rizika podstupuje. Ať už je člověk investor, nebo podnikatel, měl by se nad těmito otázkami zamýšlet dříve, než ho k tomu donutí okolnosti. V takové chvíli bývá řešení zpravidla složitější, stresující a drahé.